Vstupné: do 2. 10. 290 Kč, v den koncertu 340 Kč
Dvojkoncert Vladimíra Mišíka s ETC a Tria Vladimíra Merty s Janem Hrubým a Ondřejem Fenclem.
středa 3. 10. ** UFFO ** 19:00 hodin ** vstupné do 2. 10. 290 Kč, v den koncertu 340 Kč ** předprodej vstupenek od 9. 4.
Vladimír Mišík, narozen v Praze 8. 3. 1947, je český rockový zpěvák, skladatel, textař, svými spoluhráči a přáteli už léta mírně ironicky, avšak právem přezdívaný „Legenda“. Se svou první kapelou hrával po parcích Elvise a Semafor, na barrandovském truhlářském učilišti založil skupinu Uragán. Po krátké epizodě u Komet spoluzakládal jednu z nejslavnějších českých kapel 60. let Matadors, v jejichž čele se začal hudbou zabývat profesionálně. Dále prošel Orchestrem Karla Duby, založil první vlastní kapelu New Force, se kterou odehrál jediný koncert v srpnu 1968, posléze byl krátkodobě angažován jako sólový kytarista v George & Beatovens Petra Nováka. V zimě 1968 s bývalým kolegou z Komet a Matadors, kytaristou Radimem Hladíkem, založil Blue Effect. S ním se Mišík prezentoval na první dlouhohrající desce Meditace. Po jejím vydání byl ze souboru vyhozen, vzápětí jej bubeník Jaroslav Šedivý pozval do další slavné kapely tehdejší doby, Flamenga. S ním natočil Vladimír Mišík dodnes nesmrtelné album Kuře v hodinkách na texty Josefa Kainara. Dříve než album stačilo vyjít, Flamengo se rozpadlo a Mišík založil epizodní soubor Formace. Ke konci první poloviny sedmdesátých let založil skupinu ETC..., se kterou – přes mnohé personální změny a dvouletý zákaz činnosti v 80. letech – koncertuje dodnes. Zároveň se začal věnovat vedlejšímu akustičtějšímu sdružení Čunderground (původně s Vladimírem Mertou, Petrem Kalandrou ad., dnes vesměs se členy ETC...). V letech 1976 – 2004 vydal Vladimír Mišík s ETC... deset řadových alb, několik dalších kompilací a podílel se na několika vedlejších projektech. Mnohé Mišíkovy písně, často na texty známých českých básníků (Václav Hrabě, Josef Kainar, Jiří Dědeček ad.), doslova zlidověly a jsou ozdobami „kytarových večírků“ několika generací.
Vladimír Metra se narodil 20. 1. 1946 v Praze. Vystudoval architekturu na ČVUT, poté ještě na FAMU absolvoval scénaristiku a režii (jeho absolventský film na motivy povídek Oty Pavla Smrt krásných srnců byl za komunismu kultovní záležitostí).
Během studijního pobytu ve Francii začal koncem šedesátých let skládat vlastní písně, první LP deska Ballades de Prague vyšla více méně náhodou v roce 1969 u francouzské společnosti Vogue (dnes má mezi sběrateli cenu zlata).
Další možnosti silně omezila represe režimu, Merta s přestávkami koncertoval, publikoval a pokoušel se o vlastní filmařské projekty, byť oficiálními místy nepodporován.
V sedmdesátých a osmdesátých letech se stal nedotknutelnou písničkářskou ikonou. Prakticky kolem všeho, na co sáhl, vedla zdejší kritika oslavné tance. Básnické texty, ojedinělá hra na kytaru a písně jako Chtít chytit vítr nebo Omamná květina pravdy vynesly Mertovi statut svojského muzikanta, který se nenechá nikým svázat.
Na první oficiální domácí album si musel počkat až do roku 1978, o deset let později vyšlo 2LP s živým záznamem koncertu v Malostranské besedě, kde nechybí ani Praha magická, Dezertér či Kocovina.
Po letech čekání následovalo CD Filmy v hlavě, jímž Merta stvrdil svou roli intelektuála naprosto nezapadajícího do černobílé schematičnosti společenských poměrů.
Z množství dalších aktivit zmiňme spolupráci se souborem židovských písní Mišpacha, barokní a renesanční hudbu s Janou Lewitovou, kooperaci s Mišíkovými ETC…, která vyústila v nezvykle zpěvné CD Ponorná řeka (2011) a především aktuální řadová alba Domilováno (2013) a Imagena (2014) s Davidem Landštofem, Josefem Štěpánkem, Ondřejem Fenclem a dalšími elitními muzikanty v doprovodné studiové kapele.
