Vilém Veverka, Monika Boušková - hoboje
Irvin Venyš, Karel Dohnal - klarinety
Karel Hofmann, Jan Vítek, Hana Šuková - horny
Václav Vonášek, Štěpán Kurz - fagoty
Vilém Petras - violoncello
Marek Švestka - kontrabas
Kateřina Englichová - harfa
Nejslavnější dílo české symfonické literatury, a to v unikátní komornější verzi.
Koncert věnovaný výročí vzniku samostatného československého státu.
Program: Bedřich Smetana Má vlast
Vyšehrad - Vltava - Šárka
Z českých luhů a hájů - Tábor - Blaník
Patron koncertu: město Trutnov
Festival pořádá UFFO pod záštitou města Trutnova.
Projekt je realizován za finanční podpory Královéhradeckého kraje.
čtvrtek 23. 10. ** UFFO ** 19:00 ** vstupné 440 Kč ** předprodej vstupenek od 1. 9.
PhilHarmonia Octet Prague a hosté
Bedřich Smetana: Má vlast
O adaptaci Smetanova cyklu symfonických básní „Má vlast“, jejímž autorem je přední český skladatel Martin Hybler, jsme – především s ohledem na mimořádnou obtížnost – uvažovali několik let. V současnosti můžeme hovořit pravděpodobně o nejambicióznějším interpretačním záměru a počinu, který na této bázi kdy kdo realizoval. Autor zcela záměrně zvolil již historicky osvědčené obsazení, které kopíruje Serenádu pro dechy op. 44 d-moll od Antonína Dvořáka, zde „symbolicky“ doplněné o harfu.
Záměr pak zapadá do celkové dramaturgické koncepce, lépe řečeno „filozofie“ PhilHarmonia Octet Prague, dlouhodobě přední české dechové formace, která se systematicky pouští do realizací nepůvodních, slavných skladeb symfonického charakteru (v roce 2020 Musorgského Obrázky z výstavy, respektive v roce 2023 cyklus Chlapcův kouzelný roh Gustava Mahlera a další).
Má vlast Bedřicha Smetany v adaptaci Martina Hyblera je jistě dosavadní korunovací společného úsilí a naplnění vize o rozvoji tohoto souboru, který kontinuálně působí již od roku 2007, i zásadní posunutí stávajících interpretačních mantinelů.
Není bez zajímavosti, že objednavatelem této velkolepé adaptace byl národní festival Smetanova Litomyšl – projekt přímo inicioval Vojtěch Stříteský, umělecký ředitel festivalu, kterému Martin Hybler svou adaptaci věnoval. Každé další provedení tento historický „akt“ připomíná.
Posluchači se tak nabízí možnost „znovu objevit“ nejslavnější dílo české symfonické literatury v unikátní, komornější verzi. Z hlediska obecného vnímání hudby pak jde – viděno právě optikou posluchače – o nový, doposud nepoznaný hudební zážitek.